Tak jsme se rozhodli po dvou úspěšných výpravách do Tater v minulém roce provést ještě jednu. Termín vyšel podle možností dovolené kamaráda od 13.6 – 20.6. Ubytování jsme měli zamluvené v již osvědčeném penzionu ve Staré Lesné. Protože turistické trasy jsou oficiálně otevřené až od 16.6, vybrali jsme na první dva dny trasy otevřené za dobrých podmínek celoročně.
1. Den
První den jsme tedy zvolili trasu na Slavkovský štít. Vyrazili jsme ze Starého Smokovce po modré. Počasí zatím vypadalo rozumně a tak se zpočátku šlo dobře. Cesta je náročná spíš psychicky. Člověk si myslí, že již vidí vrchol, za chvilku tam bude ale to není pravda, objeví se další vrchol, a to se několikrát opakuje.
Když jsme se přibližovali k vrcholu, bylo vidět, že se blíží bouřka. Když jsme byli asi 150m pod vrcholem začalo pršet, bouřit a blýskat se. Jelikož je v této výšce již jen drobná drť a není kam se schovat, dostali jsme docela strach a rozhodli se vrátit. Vrchol se zahalil tmavým mrakem, vidět by nebylo stejně nic, a tak nás to ani nemrzelo. Přiznám se, že jsem to i trochu přivítal, první den hned takový výstup, bylo toho na mě dost.
Délka naší zkrácené trasy cca 17km. Náročnější.
2. Den
Pro další den jsme zvolili kratší trasu na Predné Solisko (2117m). Parkování zdarma je stále možné na centrálním parkovišti v Tatranské Lomnici. Odtud jsme jeli vláčkem na Štrbské Pleso. Odtud již po modré značce podél vleků k Chatě pod Soliskom. Dále se pokračuje po červené již trochu náročnější cestou. Cestou zpět jsme ještě odbočili projít sportovní areál, vybudovaný v roce 1970 pro mistrovství světa v klasickém lyžování konané v Tatrách. Ze Štrbského Plesa jsme ještě stihli zubačkou sjet dolů do Štrby. Tam jsme si dali v hezké kolibě pivo Šariš. Nechá se už docela pít, když jsem byl v Popradu před 45 léty na vojně, tak se pít nedalo. Lepší bylo, dát si dobré svařené víno. V roce 1970 byly v zimě zrovna pěkný mrazy, okolo -20C°.
Délka trasy cca 13km.
3. Den
Třetí den jsme naplánovali delší okruh ze Starého Smokovce přes Zbojnickou chatu, sedlo Prielom, případný výstup na Východnou Vysokou a dále po zelené značce k Velickému plesu a podle časových možností k některé stanici vláčku. Když jsme sešli do údolí za Zbojnickou chatou, hned nám bylo jasné, že bude asi problém. Všude plno sněhu a v úžlabí, kterým se stoupá do sedla tak také. Asi v polovině úžlabí jsme uviděli dva turisty, kteří se dost svérázným způsobem snažili dostat dolů. Když dorazili, prohlásili, že jsou rádi že to mají za sebou a znovu by to nešli. Tomáš to chtěl vyzkoušet, a tak jsme se domluvili, že když se mu podaří dostat se do sedla, zatelefonuje, dojde okruh sám a já se vrátím. Podařilo se mu to asi tak do tří čtvrtin, ale potom to také vzdal a vrátil se.
Okruh bude krásný, rád bych ho ještě někdy prošel, ale tak v září, až nebude sníh.
Délka okruhu měla být okolo 25km, naše trasa s návratem byla cca 28km.
4. Den
Na tento den jsme měli v plánu pokusit se přejít přes Rysy, ale z polské strany. Po zkušenostech z předešlého dne s přechodem sedla Prielom jsme měli dost obavy, které se potvrdily.
Jeli jme hned ráno autobusem v 6,11 hod. z Lomnice až na hranice do Lysé Pol’any. Dále již pěšky po asfaltové silnici a červené značce k jezeru Mořské Oko. Po červené se jde dál již prudším stoupáním k hornímu jezeru a pokračuje dál na Rysy. Když jsme ale viděli to množství sněhu v úžlabí cesty a tak prudké stoupání, bylo jasné, že pro nás cesta končí. Několik jedinců pokračovalo dál, ale s výbavou… mačky, cepín, přílba. Já i kdybych tu výbavu měl, stejně bych se bál a při pohledu na tak prudké stoupání bych se asi rozmýšlel i za podmínek bez sněhu. Z polské strany bude cesta na Rysy mnohem náročnější než ze slovenské.
Problém je, že cesta z Lysé Pol’any k jezerům je okolo 15km. Pak se vyškrábat na Rysy a zpět dolů na vláček na Štrbské pleso. To už by byl moc záběr. Jinak se nechá k jezerům ze záchytného parkoviště dojet taxíkem nebo dostavníkem a je tam krásně.
My jsme tedy vyrazili zpět stejnou cestou a docela to vyšlo, že jsme nemuseli dlouho čekat na autobus. Trasa k jezerům a zpět cca 31km.
5. Den
Bylo krásné počasí, a tak když to nešlo z Polska tak jsme na Rysy vyrazili ze Slovenska. Vláčkem do stanice Popradské pleso a odtud již po modré trase okolo Popradského plesa k rozcestí nad Žabím potokem. Odtud již klasická trasa po červené na Rysy. Od chaty pod Rysmi bylo také ještě hodně sněhu, stoupání je ale rozumné, a tak se nechalo dobře jít.
Bylo to v sobotu, lidí i na vrcholcích bylo hodně ale počasí bylo nádherné a výhled z Rysů asi nejhezčí, co jsme v Tatrách zažili.
Zpět samozřejmě stejnou trasou, jen od Popradského plesa jsme odbočili na Štrbské, kdyby se muselo čekat na vláček aby bylo možné nějaké to občerstvení.
Délka trasy cca 28km, krásná.
6. Den
Na poslední den nám vyšel Kriváň, kde jsme ještě nebyli. Část trasy ze Tří studniček jsme již minulý rok prošli, a tak jsme trasu zvolili ze Štrbského plesa.
Od plesa se jde hezkou lesní cestou po červené až k Jamskému plesu. Kousek před plesem se odbočí na modrou, která pokračuje až na Kriváň. Zpočátku mírné stoupání, které se pozvolna stupňuje až k docela náročnému. Po úspěšném výstupu na Rysy jsem si říkal, že Kriváň se také zvládne, výška skoro úplně stejná. Byl to ale omyl, když jsme došli k poslednímu asi ještě hodinovému neprudšímu stoupání, tak ten pohled mě úplně zlomil a byla pauza. 30km v polsku, další den Rysy, už se to někde asi trošku nastřádalo. Tomáš to došel sám a asi za hodinu a půl byl zpět. Dolů jme šli stejnou cestou na Štrbské pleso a vláčkem domů.
Trasa cca 24km, dost náročná.
Při zpáteční cestě domů jsme měli ještě plán, že když vyjde počasí, zastavíme někde u Těrchové a provedeme výstup na Velký a Malý Rozsutec. V noci před odjezdem byly bouřky a hodně pršelo. Ráno bylo vše v mlze, ta se sice rozplynula ale vrcholky byly většinou v mracích.
Dojeli jsme až do Štefanové, odkud vede jedna z tras na Rozsutec. Vrcholky byly stále většinou v mracích, tak jsme to vzdali a jeli domů. Snad příště…