Využil jsem jeden z posledních dnů babího léta, a provedl ještě jednu cestu do Saského Švýcarska. Nemám to daleko cca 80 km, takže v pohodě.
S autem jsem zaparkoval v malé vesničce Schmilka, kousek za hranicemi. Z plánování trasy ještě doma jsem si pamatoval, že nejdříve půjdu po žluté značce, tu jsem po několika desítkách metrů objevil, a tak jsem pokračoval. Asi po půl hodině se mi zdálo, že jdu špatným směrem, a když jsem otevřel mapy v mobilu, tak jsem zjistil, že jsem si doma zapomněl stáhnout offline mapy Německa, a tak bude trochu problém. Signál byl dost špatný, a když se mapa konečně načetla, tak jsem zjistil, že jdu sice po žluté, ale opačným směrem, než jsem chtěl jít původně. Byl jsem již dost daleko, a tak jsem se rozhodl jít to obráceně. Nakonec jsem zjistil, že to bylo mnohem výhodnější, protože první část trasy, kdy jsem šel na druhý nejvyšší kopec Grosser Winterberg byla stále ještě dopolední mlha. Trasa stále vede vysokým lesem a vůbec nikde není žádný výhled, pouze na vrcholu je chata s rozhlednou.
Až teprve po delším sestupu začínají krásné výhledy, to už ale bylo odpoledne a bylo krásně sluníčko. Dál jsem pokračoval po zelené trase okolo kopce Kleiner Winterberg ke zbytkům skalního hradu Frienstein s jeskyní Idagrotte. Tato cesta je hodně zajímavá, s mnoha krásnými výhledy. Z vlastního skalního masivu je potom kouzelný výhled na blízké skalní útvary, na severní a východní část Saského Švýcarska.
Zpět jsem šel zpočátku opět po zelené, nechtělo se mi čekat na načítání map v mobilu, a tak jsem se snažil jít podle rozcestníků. Německé názvy kopců se mi hodně špatně pamatují, a tak jsem se pokaždé správně nestrefil. Co se mi ale podařilo, tak strefit se na žlutou trasu, po které jsem chtěl jít původně, a to dlouhém schodišti pojmenovaným Heilige Stiege neboli Svaté schody. Šel jsem tedy směrem dolů, ale i tak je to zážitek. Tato žlutá trasa potom končí opět ve vesničce Schmilka.
Trasa mého okruhu byla cca 22 km, ale je tam mnoho možností trasu upravit.
