Po vydařené cestě do Slovinských Alp mne kamarád pozval ještě jednou do Vysokých Tater. Tam to ale dopadlo úplně jinak. Předpověď počasí sice byla na celý týden špatná, ale že se vyplní až takto, tomu bychom byli nevěřili. Celý týden lilo a lilo, až se všechny potoky rozvodnily, strhaly lávky na turistických trasách a i některé mosty na silnicích. Vše až do Tatranské Lomnice bylo celý týden v mraku.
Nakonec po první nevydařené túře jsme měli takový trochu poznávací krátký týden po Slovensku.
1. Den
Oblačnost postupovala trochu od severovýchodu, tak jsme se rozhodli provést jako první, naplánovanou trasu v Západních Tatrách, v domnění, že tam déšť ještě nedošel. Začátek i konec trasy byl v Podbanském a okruh přes Pyšné sedlo a Bystrou 2248 m.
Již ale po několika stech metrech chůze začalo pršet a pršelo celou cestu. Teprve, když jsme scházeli dolů k silnici, tak přestalo. Nahoře samozřejmě vše v mracích, silný vítr a s deštěm chvílemi ledová krupice, takže teplota daleko od nuly nebyla.
Délka trasy kolem 27 km, a za normálního počasí určitě moc hezká.
2. Den
Zkusili jsme štěstí zase jižním směrem do Slovenského Ráje. Tam jsme v minulosti již několik tras prošli, je tam také nádherně. Prošli jsme krásnou trasu Suchá Belá, potom ještě s odbočkou k Obrovskému vodopádu a okruhem přes Kláštorisko, zpět podél Hornádu. Byly také přeháňky, ale v pohodě, vždy než přišla další, tak jsme stačili uschnout. Jen na žebřících to klouzalo a muselo se opatrně.
Délka trasy cca 20 km. Byli jsme moc rádi, že se to takto s počasím povedlo, protože v Tatrách už to začalo být dost špatné. Při cestě zpět jsme se ještě zastavili ve vesničce Vrbov, kde je nové termální koupaliště. Teplota vody až 38°C, no byla to nádhera. Úplně nejlepší to musí být v zimě, když je venku třeba tak minus 15. Bazény jsou samozřejmě nekryté.
3. Den
Opět abychom ujeli dešti, tak jsme naplánovali cestu až na východ Slovenska do pohoří Vihorlat. V těchto končinách jsem ještě také nikdy nebyl, a tak jsem byl rád.
Vybrali jsme trasu podél Morského oka a okruh přes Sninský Kameň a Nežabec. Všude mimo hory bylo pěkné počasí, jen malá oblačnost. Jen jsme ale ušli několik stovek metrů, začalo pršet, přihnal se mrak a takto to vydrželo až na vrchol. Na vrcholu je mohutný skalní útvar převyšující veškerou okolní vegetaci, výhled by proto musel být nádherný, my jsme ale opět viděli jen na několik desítek metrů. Zpět jsme šli stejnou cestu, pokračovat po původně naplánovaném okruhu by nemělo význam.
Byli jsme už jen kousek od hranic s Ukrajinou, takže jsme se ještě zajeli podívat k přechodu do Vyšného Nemeckého a pak již zpět okolo Zemplínské Šíravy.
4. Den
Počasí v Tatrách již začalo být rozumnější a tak jsme vláčkem zajeli do Starého Smokovce, vyšli na Hrebienok a kam až to bylo možné se šli podívat k vodopádům Studeného potoka. Vody stále teklo hodně, ale podle obrovských hromad naplavených klád, to muselo být předešlý den mnohem horší.
Byly stále ještě přeháňky, takže jsme se ještě zajeli podívat na Štrbské pleso a zubačkou dolů do Štrby. Večer jsme ještě jednou zajeli do Vrbova a užili si prodloužené večerní koupání.
Když by se povedlo počasí, tak jsme ještě měli v plánu, zastavit se v Malé Fatře a provést výstup na Velký Rozsutec. Když jsme přijeli na parkoviště do Štefanové, viděli plné parkoviště s davy turistů a ještě k tomu již začínalo být pěkný vedro, vzdali jsme to a jeli domů. Já už jsem na obou Rozsutcích byl, je to krásná trasa a Tomáš se tam určitě ještě podívá.
