Jelikož se nám minulá cesta na krásný ostrov La Palma moc vydařila, již při návratu jsme se domlouvali, provést další rok ještě jednu cestu v podobném období, a do podobných končin. Předpověď počasí pro toto období a tyto končiny vychází sice nejhorší z celého roku, ale prozatím, jak na Madeiře tak La Palmě nám počasí vždy vyšlo krásné.
I nyní jsme za celou dobu ani jednou nezmokli, a i teplota kolem 17 – 18 stupňů nám pro naše hlavně pěší túry vyhovuje.
Návrh byl na Azorské ostrovy, a tak po přečtení několika cestopisů a návštěvě stránek o ostrovech bylo rozhodnuto.
Levné letenky na náš termín se mi ani z okolních letišť sehnat nepodařilo, a tak jsme letěli obě cesty klasickou portugalskou společností TAP z Prahy. Vše jsem zajišťoval dost s předstihem, a tak cena zpáteční letenky cca 6000 Kč byla i tak rozumná.
Takže 11. ledna, jeden z prvních startů, ráno po šesté hodině z Prahy byl náš odlet. V Lisabonu asi dvě a půl hodinky na přestup, a po poledni s časovým posunem 2 hodiny jsme již byli na místě na letišti v Ponta Delgada. Auto jsme měli objednané s převzetím na letišti, a tak asi během další hodinky jsme byli u objednaného malého hotýlku. Ubytování se mi podařilo sehnat za opravdu dobrou cenu. Dvoulůžkový pokoj s klimatizací a se snídaní na 8 nocí za cca 4000 Kč. Parkování i připojení k internetu též k dispozici. Byla sice podmínka platba předem bez náhrady vrácení, ale jak už to bývá, něco za něco. Hotýlek ale nově zrekonstruovaný, všude čisto, klid, ochotný a příjemný personál. Ještě jsme měli štěstí, a dostali jsme pokoje s krásným výhledem na moře.
Hned po odložení zavazadel na pokojích, vedla naše cesta k asi 150 m vzdálenému moři. Zrovna ale dost foukalo.
1. Den
Samozřejmě není možné vynechat návštěvu nejvyššího možného dostupného bodu, a tak jsme se podle dobré předpovědi počasí rozhodli, hned první den vystoupit na nejvyšší horu ostrova Pico da Vara 1103 m. Na ostrově je sice trasa uváděna jako náročná, ale ve skutečnosti tak náročná není. Dny před naším příletem muselo dost pršet, a tak cesta byla místy dost rozbahněná, ale jinak pohoda. Počasí vydrželo celý den, takže krásný výhled. Jedno moře napravo druhé nalevo, nádhera. Jak jsme zjistili další dny, tak jsme udělali moc dobře, protože celý zbytek našeho pobytu byly nejvyšší vrcholy ostrova stále v mracích. Délka trasy cca 8 km.
Při zpáteční cestě jsme se ještě stihli zastavit a navštívit jednu ze dvou čajových farem na ostrově, Chá Gorreana. Zde je možné posedět, ochutnat zdarma zelený i černý čaj, prohlédnout původní stroje, které se stále ke zpracování používají. Pamatují opravdu hodně, pohon je zajištěn ještě pomocí transmisní hřídele. Toto zařízení si pamatuji, když ještě před 50 – 60 léty fungovala u nás na Peruci kovárna. Je také možné shlédnout videoprodukci a zakoupit nějaký z výrobků, což samozřejmě málokdo odmítne.
Nakonec jsme ještě prošli trasu, která prochází přímo čajovými plantážemi. Viděl jsem to takto prvně v životě, a je to docela zážitek. Azorské ostrovy jsou jediným místem v Evropě, kde se čaj pěstuje.
2. Den
Druhý den ráno jsme jeli do Ponta Delgady, navštívit město a zjistit jaká je možnost nabízených výletů na moře, za delfíny a velrybami v tomto období. Zjistili jsme, že funguje jen ta největší společnost Futurismo. Ceny jsou trochu vyšší než ostatní společnosti, přesto jsme si cestu na pondělí objednali. Podle počtu zájemců se jede větším katamaránem, menším člunem a poslední možnost je nafukovací člun. Nás bylo přibližně třicet, a tak jsme jeli katamaránem. Viděli jsme jen delfíny, protože jak jsme později zjistili, tak se v tomto období v těchto končinách velryby nevyskytují. I tak to ale byl docela zážitek. Byly dost velké vlny, a tak bylo určitě lepší jet katamaránem. Na gumovém člunu by to asi naše žaludky těžko bez problémů přečkaly.
Odpoledne jsme jeli na západ ostrova k jezerům Lagoa Azul a Lagoa Verde. Jezera nejsou tak vysoko, takže počasí v pohodě a později odpoledne svítilo krásně sluníčko. S autem jsme zaparkovali na výhledu u opuštěné stavby honosného hotelu Monte Palace, a po turistické trase šli po hřebeni kaldery. Z jedné strany pohled na jezera, z druhé na moře, nádhera. Trochu jsme se nechali zmást uvedenou délkou trasy 8 km, mysleli jsme, že je to vzdálenost celkem, ale byla to jen jedna cesta. Vzhledem k pokročilému času bychom to do tmy již nezvládli, a tak jsme šli jen asi polovinu trasy. Tu nejhezčí část po hřebeni jsme ale prošli.
3. Den
Naplánovali jsme návštěvu Jezera Lagoa do Fogo, které leží přibližně ve středu ostrova. Jezero leží trochu výš, a ještě jsme nebyli zdaleka na místě, a již jsme byli v hustém mraku. Nemělo význam vůbec zastavovat, a tak jsme pokračovali o kousek dál k často popisovanému místu Caldeira Velha. Vstup je hned u parkoviště, cena 2 €. Potom se jde cca 150 m lesem, lesem těžko říct spíš džungle, obrovské kapradiny, přesličky, bambusy, musí se to vidět. I fotka řekne hodně málo.
Na konci trasy jsou prameny s vařící vodou, která je svedena do jezírek. Jedno je větší s vodopádem, kde se nechá i plavat, a menší jen na odpočinek. Voda je v něm ale hodně teplá. U pramenů jsou kabinky na převlečení, a můžete si i půjčit plastový košíček na oblečení.
Potom jsme ještě zajeli navštívit a projít moc hezké město Ribeira Grande a hezkou trasu podél pobřeží u vesničky Fenais da Ajuda. Moc hezká trasa, délka kolem 6 km.
4. Den
Na tento den byla objednána již zmíněná plavba za delfíny. Jak jsem již psal, viděli jsme jen delfíny, ale přesto tříhodinová plavba byla zážitek.
Na odpoledne se Katka s Honzou rozhodli zůstat v Ponta Delgadě a více projít město a přístav. My jsme vyrazili napříč ostrovem, což je po silnici přibližně 10 km a prošli krásnou trasu nad útesy mezi vesničkami Calhetas a Fenais da Luz.
5. Den
Mraky se zdály být o něco výš než minulé dni, a tak jsme se rozhodli zkusit cestu k jezeru Lagoa das Furnas a horkým pramenům. Jezero není položené tak vysoko, a tak když jsme přijeli na místo, mraky byly skoro s úrovní jezera. Později se ale rozplynuly a bylo nádherně sluníčko. Prošli jsme trasu kolem jezera i s návštěvou informačního centra s videoprojekcí. Při cestě se opět nachází oblast s horkými prameny a bublajícím vařícím bahnem. Na tomto místě se také vaří v uměle vytvořených jámách v zemi místní specialita zvaná cozido. Do hrnce se dají různé druhy masa a zeleniny, ten se vloží do jámy, přiklopí a zahrabe. Asi po dvanácti hodinách je vařeno, hrnec se vyjme, odveze do městečka Furnas a v místní restauraci je možné si specialitu objednat.
U jezera jsme ještě navštívili park s cizokrajnými stromy a rostlinami.
Před návratem jsme se ještě zajeli podívat a projít městečko Furnas, kde je též mnoho horkých pramenů. Již z dálky než se sjede dolů do údolí, je vidět všude hodně páry a patřičně je to i cítit.
Nějak nám vytrávilo, a tak než se nám podařilo najít nějakou restauraci, přepadli jsme malou samoobsluhu, nakoupili vše možné a na posezení u benzinové pumpy si dali pozdní oběd.
6. Den
Jelikož je Lenka obdivovatelkou majáků, nemohli jsme vynechat maják u městečka Nordeste, Farol do Arnel. Povedlo se to i s prohlídkou majáku. Zpět se nám nechtělo jet nekonečným počtem zatáček, a tak jsme ostrov ještě objeli kolem již známých čajových plantáží a pak po hlavní silnici domů.
Večer ještě byla v plánu návštěva Ponta Delgady, té jsem se již nezúčastnil, navštívil jsem místní nákupní centrum a pak trochu odpočíval.
7. Den
Na poslední den nám zbývalo, navštívit opět třetí velké jezero Lagoa da Fogo, a zkusit jestli budeme mít větší štěstí. Jezero je položené dost vysoko, a tak jsem z toho měl dost obavy. Když jsme dojeli k prvnímu výhledu, měli jsme velkou radost. U jezera krásná viditelnost a mraky začínaly až tak o 100 m výš. Hned u výhledu jsme objevili stezku dolů k jezeru. Na mapě sice značená není, ale podle toho, jak byla vyšlapaná, bylo jasné, že se používá hodně často. Po strmém sestupu jsme ještě obešli část jezera. Celé se obejít nedá, a byla by to i veliká dálka. Cestou stále přibývalo množství racků, a když už nám svým křikem dávali dost najevo, že vítáni nejsme, otočili jsme to nazpět.
Od jezera jsme ještě jeli dál na opačnou stranu ostrova, projít trasy po útesech nad mořem. Byly zrovna dost velké vlny, které se tříštily o útesy, takže krásný zážitek. Na konci tras v městečku Sao Vicente Ferreira jsme si v malé restauraci dali malé občerstvení a napříč ostrovem jeli zpět.
Vše, co jsme na ostrově prošli a projeli.
Krása 🙂
Kačko, moc díky. Moc mne to potěšilo.