Nejdříve několik základních informací k uváděnému automobilu.
Fiata jsme koupili na jaře v roce 1975 jako naše druhé auto v životě. Rok výroby je 1964. Protože prvních 11 let auto jezdilo většinou po Praze, tak to na něm bylo znát. Byl to sice ještě pojízdný ale totálně zkorodovaný vrak. V této době automobily ochranné nátěry podvozku proti solím a korozi moc neměli a Fiat ještě míň.
Hned v létě tedy začala generální oprava karoserie, která trvala po volných chvilkách mého kamaráda skoro až do příštího jara. Z auta zůstaly původní jen dveře, kapoty, střecha, části podběhů a podlahy. Vše se ale nechalo v té době za rozumný peníz koupit.
Když se na jaře trochu oteplilo, tak ještě přišlo na řadu nastříkání a nabarvení podvozku a podběhů proti korozi.
Po několika slavnostních vyjížďkách jsem zjistil, že motor má dost nepravidelný chod, netáhne a přehřívá se. Po výměně svíček a kontroly zapalování zbývala již možnost, že bude podpálený ventil, což se také po demontáži hlavy potvrdilo. Dále se ale ještě zjistilo, že na třetím válci je prasklý pístní kroužek a je ve válci vyběhaná dost hluboká rýha. Následovala tedy demontáž motoru, kompletní rozebrání a GO. Blok vyšel díky rýze až na čtvrtý výbrus a klika byla v pohodě, ta jen na druhý. Výbrusová sada pístů atd. na tuto opravu se nechala také koupit a tak motor po montáži a záběhu byl skoro jako nový.
Dále již až na běžné opravy brzd, svislích čepů atp. následovalo mnoho cest a kilometrů bez problémů. V té době stál litr benzinu 2,30 Kč a tak se nechalo docela jezdit. Platy v té době byly sice jen kolem 1300 Kč, ale i tak to šlo.
Dokonce v roce 1979 a 1981 jsme po získání devizových příslibů byli s Fiatem, dvěma dcerami, stanem a komplet jídlem a veškerou další výbavou na čtrnáct dní v bývalé Jugoslávii. Poprvé kousek pod Dubrovníkem a podruhé až dole na jihu za Petrovacem. Cesty daly dohromady skoro 8000 km. Když si to dnes představujeme, tak tomu nechce nikdo věřit. To jsme ještě vždy cestou dvakrát v autě v sedě přespávali.
Fotky z těchto cest ale nemůžu přidat, protože v té době jsme fotili na diapozitivy a zatím jsem nepřišel ani nikde nezjistil jak dostat diapozitiv do digitální podoby. Předpokládám, že to ale nějak rozumně a kvalitně ani nepůjde.
O několik let později, když dcery povyrostly tak jsme na nabídku rodičů s nimi Fiata vyměnili za Škodu 105, která též sloužila bez problémů.
Když otec přestal s autem jezdit, měl o Fiata zájem synovec. Chtěl ho udržovat jako veterána a jezdit na různé srazy. Po několika letech ale přibyly další zájmy, na Fiata nebyl čas a propadla i technická prohlídka.
Když vloni v zimě za mnou synovec přišel s tím, jestli si nechceme vzít Fiata zpátky tak nám to samozřejmě nedalo a na laně jsme ho přitáhli. S motorem protočit šlo a to bylo hlavní. Následovalo tedy několik menších oprav a úprav, nová tech. prohlídka a Fiat je opět v provozu. Hned v létě absolvoval několik cest.
POKRAČOVÁNÍ:
Díky tomu, že technika jde dopředu, tak se mi podařilo za rozumnou cenu pořídit scanner. Dal jsem se tedy postupně do převádění diapozitivů do digitální podoby. Samozřejmě, že to není jako originál foto z digitálního fotoaparátu ale přesto jsem za to rád. Připadá mi, že čím starší diapozitivy, tak barvy na nich dost blednou a ztrácí na kvalitě.
Foto na ukázku.
