Vysoké Tatry, Slovenský Ráj a Malá Fatra

 

Cestu na Slovensko jsme plánovali delší dobu. První termín byl již od 1. června. Když jsem se ale při vybírání tras všimnul, že trasy jsou oficiálně otevřené až od šestnáctého, tak jsme termín posunuli až na toto datum.

 1. Den

Jen jsme přejeli hranice, tak nás stíhaly  lijáky a bouřky až do cíle. Naštěstí se to přes noc vyčasilo a ráno byl výhled na Tatry dobrý. Jeden z cílů, byl podívat se na Lomnický štít, kde jsem ještě nikdy nebyl.Vyrazili jsme tedy hned ráno v šest hodin pěšky na Skalnaté pleso. Lanovka nahoru začíná jezdit od devíti, tak abychom stihli první jízdy. Když jsme přicházeli ke Skalnatému plesu, tak se přihnaly mraky a bylo vidět jen na pár metrů. Doufali jsme, že alespoň nahoře mraky nebudou, ale slečna v pokladně nám nechala v počítači nahlédnout na kameru nahoře a tam to bylo to samé.

Měli jsme v plánu také trasu ze Skalnatého plesa přes Rainerovu chatu zpět do Tatranské Lomnice, jít ale skoro celou trasu v mraku se nám nechtělo. Abychom neztratili moc času, tak jsme se rozhodli sjet zpět lanovkou a zajet na další plánované trasy do Slovenského Ráje. Tam jsme dojeli kolem poledne a v pohodě do večera prošli dvě z nejznámějších tras.

Dojeli jsme na parkoviště do Podlesku a dál již pěšky po modré značce k rozcestí Hrdlo Hornádu a dál stále po modré k rozcestí Kláštorská roklina. Potom po zelené až na Kláštorisko, kde je chata s restaurací. Zpět jsme šli po červené až do Podlesku. Délka trasy cca 16km. Trasa tak středně náročná, náročnější je překonání několika železných žebříků. Některé trasy jsou díky tomu jednosměrné, na to potřeba si dát pozor.

 

 2. Den

V noci začal foukat vítr a obloha se krásně vyčistila. Ráno to vypadalo hodně slibně. Když jsme ale přijeli do Tatranské Lomnice, vítr už hodně zesílil a lanovky nejezdily. Čekali jsme asi do půl desáté a když vítr stále ještě zesiloval tak jsme to vzdali a rozhodli se uskutečnit jinou také plánovanou trasu. Přejeli jsme s autem na parkoviště Tri studničky a odtud vyrazili na okruh přes Koprovský štít a Štrbské pleso.

Od parkoviště jsme šli po zelené, společné s červenou až k odbočce na Kriváň. Dál již stále po modré Koprovou dolinou podle potoka s nádherným Kmeťovským vodopádem. Zpočátku byla cesta nenáročná, krásné štíty po pravé straně a vysoké hory po levé. Až s blížícím se Koprovským sedlem začínala krutě stoupat a přibývalo i dost sněhu. Z  Koprovského sedla jsme ještě provedli výstup po kamenech a přes několik sněhových jazyků na Koprovský štít. Také trochu náročnější, ale určitě to stojí za to. Ze sedla jsme potom pokračovali stále po modré kolem Hincových ples přes rozcestí Nad žabím potokem, kde je odbočka na Rysy a k Popradskému plesu. Odtud zase po červené na Štrbské pleso. Je problém, že odtud nefunguje žádná místní doprava a museli jsme ještě dál pěšky 10km do Tří studniček. Chtěli jsme to zkusit po zelené značce, která dost kopíruje silnici. Trasa je ale zavřená a neudržovaná. Sešli jsme tedy po modré podle zubačky k silnici a po té se vrátili k již osamělému autu. Bylo půl desáté a byla již skoro tma. Chyběly přesně ty tři až čtyři hodiny o které jsme vyrazili ráno později. Trasa vzhledem k délce kolem 40km, 12hodin a převýšení viz. graf, docela náročná.

 

 3.Den

Ráno to vypadalo slibně, trochu mraků se drželo mezi Skalnatým plesem a Lomničákem. Pěšky už se nám nechtělo, a tak jsme hned po spuštění lanovky vyjeli na pleso. Jelikož visutá lanovka na Lomnický štít má mnohem menší přepravní kapacitu, volné lístky byly až na 10,20 hod. Když jsme v očekávání dorazili nahoru, tak se přihnaly mraky a neviděli jsme vůbec nic. Musela to ale být otázka několika desítek minut protože kovové zábradlí kolem vyhlídek bylo úplně teplé od sluníčka. Tak třeba ještě někdy příště. Když jsme sjeli zpět na pleso, tak jsme prošli další plánovanou trasu.

Šli jsme hezkou trasou po červené kolem Obrovského vodopádu na rozcestí k Rainerově chatě. Původně jsme chtěli z Hrebienku sjet zubačkou do Smokovce a vrátit se vláčkem, bylo ale hezky a času taky dost a tak jsme šli dál po modré až do Tatranské Lomnice. Trasa nenáročná, stále klesání cca 12km.

 

 

 4. Den

Tento den jsme měli v plánu ještě jednu delší trasu ve Slovenském Ráji. Hezký popis trasy jsme našli na internetu, a tak jsme podle popisu začátek trasy zvolili v obci Spišské Tomášovce. Od rozcestí v obci jsme šli po zelené polní cestou až k rozcestí na kraji lesa. Je dobré, trasu si nezkracovat po žluté značce ale jít stále po zelené přes Tomášovský výhled. Je to místo na vysoké skále s nádherným výhledem.

Potom jsme pokračovali dál stále po zelené až k rozcestí Sokolí dol.ústí. Tam jsme odbočili na žlutou a nejnáročnější trasu po žebřících kolem závojového vodopádu. Na rozcestí Sokolí dol.závěr jsme odbočili doleva opět na zelenou. Než jsme došli k dalšímu rozcestí Pod Bykárkou tak se přihnal mrak a hustý déšť nás přinutil použít i pláštěnky. Na rozcestí Pod Bykárkou jsme odbočili opět na žlutou. Déšť po chvilce ustal a my jsme sestupovali po travnaté cestě kde to hodně klouzalo k rozcestí Klauzy. Zde jsme odbočili opět na zelenou a podle malé přehradní nádrže a Bílého potoka došli až na rozcestí Kysel ústí. Abychom nešli zpět stejnou trasou, tak jsme ještě odbočili na žlutou a po prudkém stoupání došli na rozcestí Klášterní louka. Zde jsme odbočili na modrou a po hřebeni došli až na rozcestí Bílý potok ústí. Odtud již opět po zelené, kousek po žluté abychom se vyhnuli Tomášovskému výhledu a pak již jen zpět do vesnice.

Trasa vzhledem ke vzdálenosti cca 30km, převýšení a hlavně vysokým žebříkům dost náročná, ale krásná.

 

 

 5. Den

Ráno, hned po šesté hodině jsme vyrazili domů. Měli jsme ještě v plánu, že když by vyšlo počasí tak udělat malou zajížďku do Těrchové, projet Vrátnou dolinu a výstup na Velký Kriváň. Jak jsme se blížili k Malé Fatře tak bylo počasí stále lepší a na místě přímo modrá obloha.

Jelikož jsme museli být do večera doma a pěší výstup na Kriváň bychom již nezvládli tak jsme do sedla vyjeli lanovkou. Potom již jen po červené na Kriváň, dále na rozcestí Bublen, kousek po žluté na rozcestí Chrapáky a odtud po modré až na první další rozcestí, kde jsme odbočili na zelenou a po té stále z kopce dolů na parkoviště. Trasa jen asi 9km a většinou z kopce, takže pohoda.

V Těrchové jsme si dali dobrý oběd a s přáním se sem co nejdříve na delší dobu znovu podívat vyrazili k domovu.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Slovensko se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *