Vysoké Tatry 6

 

Nechci, aby vznikl dojem, že je pro mne krásně jen ve Vysokých Tatrách, ale takové možnosti i náročných turistických tras v Čechách samozřejmě nejsou.

I když jsem před necelými třemi týdny v Tatrách byl s rodinou, tak pozvání, které jsem dostal se nedá odmítnout. Kamarád, se kterým jsem v Tatrách byl již čtyřikrát měl opět v Tatrách zamluvený pobyt s bratrem. Bratrovi do toho ale něco přišlo, nemohl jet, a tak Tomáš pozval mne.

Několik tras, které jsme ještě nestihli projít, jsme měli stále v plánu. Na celý týden se mi to ale nehodilo, a tak Tomáš odjížděl v pondělí ráno a já jsem jel až ve středu na noc vlakem. Ve vlaku jsem se trochu prospal, a hned tedy ve čtvrtek ráno jsme mohli vyrazit na společnou túru.

1. Den

První den šel tedy na túru Tomáš sám, měl v plánu výstup na Rysy z polské strany. O tuto trasu jsme se již jednou pokusili, ale bylo to moc brzy na jaře. Sněhu bylo ještě hodně, a když jsme viděli, že na trasu jde jen pár lidí a ještě s přílbami, cepíny a mačkami, tak jsme to vzdali. Mě na této trase odradil skoro 10 km úsek od konečné stanice autobusu Lysá Polana na začátek vlastního výstupu. Potom vlastní výstup a pokračovat dolů na Štrbské Pleso.

Tomáš to stihnul v rekordním čase, hlavně tu část trasy k Mořskému Oku, kde jezdí dostavníky. Pěkně si to rozházel s kočím, když cestující na dostavníku zaplatili za jízdu 50 zlotých a celou cestu se dívali, jak jim stačí pěší turista.

Vlastní výstup nejnáročnější není, jen asi po 200 metrech ho zastihla pořádná bouřka a liják. Bouřka se přehnala během asi 10 minut a zbytek cesty již byl v pohodě.

 

 

2. Den

Druhý den šel Tomáš ještě sám, trasu po žluté kolem Štrbského Soliska. Trasu jsme již spolu jednou šli, je to pěkná celodenní túra.

 

 

3. Den

Ráno jsem dorazil po noční cestě do Popradu a vláčkem do Tatranské Lomnice, kde na mě čekal Tomáš na nádraží. Počasí ale na rozdíl od předpovědi vypadalo úplně jinak, zatáhlo se a vypadalo to na déšť. Přesto jsme se rozhodli vyrazit na jeden z ještě nenavštívených štítů Východnou Vysokou směrem od Zbojnické chaty. Počasí se ale stále zhoršovalo, začalo hustě pršet a fučet silný vítr. Byli jsme rádi, že jsme došli k Zbojnické chatě, dali si čaj, trochu se ohřáli a šli zpět. Vše výš bylo v mraku a teplota moc nad nulou také nebyla.

 

 

4. Den

Přes noc se počasí vybralo a ráno to vypadalo docela slibně. V plánu byla stále Východná Vysoká, abychom ale hned druhý den nešli stejnou trasu, tak jsme se rozhodli, vzít to obráceně. Začátek trasy tedy byl ze stanice Tatranská Polianka, odkud jsme šli po zelené  k horskému hotelu Slezský Dom. Potom stále po zelené kolem Velického plesa a vodopádu. Někde kolem Dlouhého plesa jsme měli zapsané souřadnice z předminulé cesty, kdy jsme se o tuto trasu pokoušeli ve sněhu, mracích a hodně špatné viditelnosti. Tehdy nás dost vylekal pohled na něco, co vypadalo jako sehnutý medvěd. Po chvilce se zdálo, že se to i pohybuje, to už mohla být jen sugesce.

Chtěli jsme to místo projít a zjistit, jestli tam není nějaký kámen podobného tvaru. Tu trasu ve sněhu jsme ale šli o dost velký kus jinudy, než je značená, a tak se nám tam ani nechtělo odbočovat a hledat to. Nevím, ale možná se v této výšce medvědi ani nevyskytují a byla to hloupost.

Po zelené jsme tedy vystoupali až do sedla Polský hřeben. Mezitím se přes Východnou Vysokou chvílemi začaly převalovat mraky, a protože jsem měl takovou malou představu, že když vydrží počasí a časově to bude také vypadat dobře, tak abychom nešli od Zbojnické chaty stejnou trasu jako minulý den, protáhnout to ještě přes Příčné sedlo a Teryho chatu. Konečný výstup na Východnou Vysou jsme tedy vynechali a šli dál po modré přes sedlo Prielom. Výstup je náročnější, částečně po řetězech, sestupovat se musí také opatrně.

U Zbojnické chaty jsme tedy ještě odbočili na žlutou a krásnou trasou okolo Sivého plesa přes Příčné sedlo dorazili k Teryho chatě. Když jsem šel poprvé přes Příčné sedlo směrem od Teryho chaty, řekl jsem, že to bylo i naposled, takže nyní už to bude opravdu naposled, protože sestup je o dost horší než výstup. Od Teryho chaty již klasická trasa po zelené podle Malého Studeného potoka, Zamkovského chaty, Hrebienok a Starý Smokovec. Trasa je dost náročná, jak na vzdálenost cca 30 km, tak na násobné převýšení. I tak jsem byl moc rád, že se nám ji podařilo zvládnout.

 

 

5. Den

Na poslední den nám tedy zbýval Jahněčí štít. Počasí opět nebylo nic moc, většina vrcholů byla v mracích, ale vydali jsme se. Vlastní výstup začíná u Zeleného plesa, a tak abychom si trošku zkrátili trasu, popojeli jsme autobusem z Tatranské Lomnice na rozcestí Kežmarská Biela Voda. Odtud již po žluté trase cca 7 km k plesu. Počasí stále vypadalo všelijak, a tak jsme hned od plesa pokračovali stále po žluté na vrchol. Trasa začíná dost strmým stoupáním a cesta je i dost špatná, až mě napadlo, jestli to takto bude pokračovat dál, jestli to má význam do stále mraky zahalených vrcholů pokračovat. Cesta se ale trochu zlepšila, a tak jsme vystoupali až na vrchol. Až na počáteční váhání se jedná o moc pěkný výstup, hlavně konečný úsek, kdy se vrchol různě obchází. Součástí je i kratší úsek s řetězy. Škoda, že byly stále mraky a nebylo nic vidět.

Při zpáteční cestě asi 200 m od plesa začalo poprchávat, a když jme došli k chatě spustil se liják. Vyšlo nám to tady úplně nádherně. V chatě jsme si dali pivo, a protože déšť stále neustával, oblékli jsme pláštěnky a po žluté vyrazili zpět k rozcestí. Asi po hodině déšť ustal, a když jsme došli na rozcestí bylo sucho. Když jsme zjistili, že autobus jede až za hodinu a čtvrt, samozřejmě jsme nechtěli čekat a došli to do Lomnice po silnici.

Trasa až na trochu horší počasí také moc pěkná a vzhledem ke vzdálenosti opět ke 30 km náročnější.

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Slovensko se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *