První cesty

 

Zde bych se chtěl zmínit o našich minulých vzdálenějších cestách.

Naše úplně první vzdálenější cesta, ještě než se dcery narodily, byla na Slovensko do Vysokých Tater. Jeli jsme s naším prvním autem, které jsem si koupil po vojně, a to Aero Minor II. Byli jsme ubytovaní v autocampu ve Staré Lesné, samozřejmě pod stanem. Bude to již skoro 50 let, ale camp i v současnosti stále funguje.

 

Další vzdálenější cesty byly již s dcerami a naším druhým autem Fiat 600D. Bylo to do bývalé Jugoslávie, a je o tom již zde na stránkách psáno. Bylo to v roce 1979, 1981.

Další cesta byla v roce 1985, a to na krásný poloostrov Pelješac do vesničky Žuljana. To bylo již se Škodou 105. Poslední cesta před válkou v Jugoslávii byla ještě v roce 1990 se Škodou 105, a to již bez devizového příslibu, a přes otevřené hranice do Rakouska.

 

Naše úplně poslední cesta do Jugoslávie, tedy již Chorvatska byla až po místních válkách v roce 2001 s naším prvním novým autem Fiat Brava. Při každé cestě jsme se pokud možno snažili jet jinou trasou, takže Jugoslavii máme dost procestovanou, jak od shora celé pobřeží až dolů pod Boku Kotorskou, tak i vnitrozemí. Dvakrát jsme navštívili i Plitvická Jezera.

 

V devadesátých létech začalo vznikat mnoho cestovních kanceláří, a tak jsme toho také několikrát využili. Byli jsme poprvé letecky na krásném řeckém ostrově Thassos a ve Španělsku v městečku u moře Sant Antoni. Tam jsme jeli s autobusem, a cesta byla dost náročná. Jedna cesta trvala 26 hodin.

 

V roce 2002 jsme byli asi naposled s autem a se stanem v Itálii u moře v městečku Caorle. Je to kousek níž pod známým letoviskem Bibione. Odtud jsme byli lodí na hezkém výletu v Benátkách. Cestou zpět jsme ještě projeli krásnou trasu přes Rakousko, Alpy po Grossglocknerské vysokohorské silnici. Do národního parku jsme ráno vjeli jako první, všude byl klid, přes silnici běhali svišti, kvetli hořce, nádhera.

Mezi těmito cestami jsme byli ještě mnohokrát, většinou pod stanem na dovolených po naší krásné republice.

Naše poslední dovolená s cestovní kanceláří, již bez dcer, byla v roce 2003 na Indonéský ostrov Bali. Bylo mé přání, podívat se alespoň jednou v životě do končin někde poblíž rovníku. V tomto roce jsem jezdil do zaměstnání až do Chomutova, a tam jsem si všimnul akční nabídky místní cestovní kanceláře Firo-tour na tento zájezd. Zájezd byl opravdu zážitek, jak let 12000 km s několika přestupy, tak i vlastní pobyt kousek od moře. Měli jsme zaplaceny i dva výlety, takže jsme se podívali po celém ostrově.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Něco z historie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *