Alpy Livigno

Tak letos naplánoval Tomáš hodně zajímavou cestu do italských Alp. Ubytování bylo také zajímavé v městečku Livigno. Livigno je hlavně zimním lyžařským rájem, ale i pro letní sezonu je zde velké množství tras pro pěší turistiku a ještě víc cyklotras. Další zajímavostí je status bezcelní zóny. https://livigno.italie-fede.cz/o-livignu/bezcelni-zona Už samotná cesta tam byl zážitek, jeli jsme přes druhý nejvyšší průsmyk v Alpách Passo dello Stelvio (2 758m n. m.) patří mezi nejkrásnější alpské průsmyky. K vrcholu je to 48 hodně krutých zatáček. Upravený záznam přezdu průsmykem je možné shlédnout zde. https://youtu.be/cERZCwlS4So

Na místo jsme dorazili něco kolem čtvrté hodiny, a tak jsme ještě k večeru zvládli kratší trasu na nejbližší kopec s pěkným výhledem.

  1. Den

Na první den jsme naplánovali trasu na vrchol Monte Breva 3099 m, který leží na hranici se Švýcarskem. S autem jsme zaparkovali na jednom z mnoha neplacených parkovišť u silnice a podél potoka se vydali pohodovou cestou směrem k hraničnímu přechodu. Tam jsme trochu obhlédli, jak to tam probíhá s kontrolami, abychom věděli, na co se máme připravit při návratu domů. Odtud již cesta začala dost prudce stoupat a postupně přibývalo i množství sněhu. Když jsme dostoupali do přibližně 2800 m, trasa se úplně ve sněhu ztratila a nebylo možné a ani rozumné dál pokračovat. Udělali jsme si pauzu na občerstvení, samozřejmě s pěnivým mokem. V těchto končinách je obrovská výhoda, že stačí potopit plechovku ani ne na pět minut do jednoho z potůčků a pivo má přesně tu teplotu co má mít. Je to rychlejší, než zahrabat plechovku do sněhu. Zpět jsme se kousek museli vrátit stejnou cestou, ale potom byla strmější odbočka, po které jsme se vrátili dolů k silnici a podél potoka došli k autu. Délka trasy kolem 20 km, počasí nádherné a pěkně to připalovalo.

2. Den

Na druhý den jsme měli v plánu okruh přes vrchol hory Il Motto 2712 m. S autem jsme opět popojeli na jedno z parkovišť a podél říčky po úbočí krásného kaňonu začali stoupat. Trasa ale s přibývající výškou začínala být náročnější a přechody po častých suťových polích i nebezpečné. Některé svahy se po jarním tání sněhu již utrhly. Začal jsem mít trochu strach, a když jsme podle mapy zjistili, co všechno ještě zbývá nastoupat, rozhodl jsem se, že se vrátím. Tomáš trasu prošel, a když vyprávěl její další průběh, tak jsem byl rád, že jsem se vrátil. Délka trasy cca 14 km, ale dost náročná.

3. Den

Tento den jsme prošli krásnou trasu. Šli jsme pěšky hned od našeho ubytování, nejdříve dost prudkým klesáním dolů a potom již stále do kopce úbočím podél menší říčky. Po přechodu sedla trasa opět klesá až k jezeru Lago di San Giacomo. Od jezera potom opět stoupáním po společné trase s cyklotrasou a směrem k jezeru Lago di Livigno. Až k jezeru jsme ale nedošli, na rozcestí asi 1 km před jezerem jsme odbočili a podél říčky se vrátili zpět. Trasa byla sice delší cca 26 km, ale náročná nebyla. Pro mne bylo nejhorší závěrečné stoupání k ubytování, to jsem musel často odpočívat.

4. Den

Na poslední den před odjezdem jsme chtěli naplánovat méně náročnou trasu, a tak jsme překonali i nesympatie k lanovkám a nechali se vyvézt na nejbližší a nejvyšší vrchol. Dolů jsme pak pokračovali velkým okruhem kolem horského masivu, který je v zimě lyžařským rájem. Trasa vedla opět po úbočí krásného údolí až na parkoviště, kam jsme si zavezli auto, abychom potom nemuseli jít několik kilometrů přes město. Ráno byla cesta za chládku přes město příjemnější. Celou délku pobytu počasí nádherné, na obloze ani mráček, a jakou má sluníčko sílu v nadmořské výšce okolo 2500 m jsme poznali hned večer po první delší túře.

Cestou zpět.

Příspěvek byl publikován v rubrice Itálie se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *